Učení o očistci je rouhavým popřením díla Ježíše Krista

Nebiblické učení o očistci je rouhavým popřením dokonalého výkupného díla Ježíše Krista na kříži.

Modlení za zemřelé je nebiblický přídavek papeže Gregora z roku 593, znovuzrozený křesťan se modlí za živé. Nikdo po smrti nepůjde do očistce, kde by dostal tzv. druhou šanci, neboť lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud. (Židům 9:27)

Nebiblické učení o očistci potom co Kristus na kříži zvolal "DOKONÁNO JEST" je rouhavým popřením dokonalého výkupného díla Ježíše Krista na kříži, které ON vykonal a dokonal. V nebiblické učení o očistci opět vidíme, jak římský katolicismus nepřijímá Boží nabídku spásy skrze víru a milost.

My jsme vykoupeni z jistoty smrti skrze Kristovu dokonalou a dostatečnou oběť na kříži, neboť mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Římanům 6:23) Navíc všichni neseme hříšnou přirozenost po Adamovi: Není totiž rozdílu, všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. (Římanům 3:22-24) Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. Řekneme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není. (1. Janův 1:8-10)

Bible nás učí, že je pouze jedna cesta k očištění duše a to skrze krev Ježíše Krista prolitou jako výkupné za hřích, tedy skrze Jeho dokonalé a dokončené dílo na kříži. Nebiblické učení o očišťování duše skrze utrpení v očistci je falešné hned z několika důvodů, za prvé není možné, aby jakékoliv utrpení očistilo srdce člověka od hříchu, za druhé není zapotřebí, aby člověk trpěl za svůj hřích, protože Kristus již zaplatil plnou cenu za hřích vyžadovanou Boží spravedlností. Bible nás učí, že Kristus skrze sebe vykonal očištění od našich hříchů a posadil se po pravici Majestátu na výsostech (Židům 1:3) nebo také, že nás krev Ježíše Krista očišťuje od každého hříchu. (1. Janův 1:7) Bible je velmi přesná v tom, že je to právě prolitá krev Ježíše Krista co nás očišťuje od hříchu, kromě toho bez vylití krve není odpuštění. (Židům 9:22) Neboť Kristus nevešel do svatyně udělané lidskýma rukama, která je předobrazem té pravé, nýbrž do samého nebe, aby se nyní za nás ukázal před Boží tváří. (Židům 9:24) V nebiblickém učení o očistci se nezmiňuje nic o tom, že by se tam prolévala krev, ale o tzv. očistném ohni. Navíc oběť za hřích musí být dokonalá, mnohokrát je nám ve Starém zákoně řečeno, že zvířata která mají být obětována, musí být bez poskvrny a tak pouze oběť bez hříchu je dostačující. O Ježíši Kristu je řečeno: On se nedopustil hříchu, ani lest nebyla nalezena v jeho ústech. (1. Petrův 2:22) nebo také: Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností. (2 Korintským 5:21) dále: A víte, že on se zjevil, aby odstranil naše hříchy, a hříchu v něm není. (1. Janův 3:5) Vždyť i Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu. V těle byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen. (1. Petrův 3:18)

Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. Jeho Bůh ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho krev, aby ukázal svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve v čase Boží shovívavosti, a aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy. Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry. Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona. Nebo je snad Bůh pouze Bohem Židů? Není i Bohem pohanů? Ano, i pohanů! Vždyť je přece jeden Bůh, který ospravedlní obřezané z víry a neobřezané skrze víru. (Římanům 3:22-30)

Kristus nepřišel ani proto, aby častokrát obětoval sám sebe, jako velekněz každoročně vchází do svatyně s cizí krví, neboť by musel od založení světa častokrát trpět; nyní však je zjeven jednou při dokonání věků ke zrušení hříchu skrze svou oběť. A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud, tak i Kristus, když byl jednou obětován, aby vynesl hříchy mnohých, podruhé se bez hříchu ukáže k záchraně těm, kteří ho očekávají. (Židům 9:25-28)

Jsou jenom dvě cesty, slovo očistec není v Bibli zmíněno ani jednou a jedná se o nebiblické učení, lidskou nauku (teologii). V Bibli není žádné místo, kterému by odpovídal popis očistce. Jsou jenom dvě cesty, bez jakékoliv přestupní stanice, což dokládají níže uvedené verše:

„Vejděte těsnou branou, protože široká je brána a prostorná cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kteří jí vcházejí. Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají!“ (Matouš 7:13-14)

A řekl jim: „Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen. (Marek 16:15-16)

Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, Syna člověka, který je v nebi. A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího. (Jan 3:13-18)

V tom dosáhla láska při nás cíle, že máme naprostou důvěru pro den soudu, neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. (1. Janův 4:17)

Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, učinil ho lhářem, protože neuvěřil svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá. Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. (1. Janův 5:10-13)

Ti, kdo činili dobře, budou vzkříšeni k životu, a ti, kdo jednali zle, budou vzkříšeni k soudu:

Ježíš jim však odpověděl: „Můj Otec až dosud pracuje, i já pracuji.“ Proto ho Židé ještě více usilovali zabít, že nejen rušil sobotu, ale také Boha nazýval svým vlastním otcem, a činil se tak rovným Bohu. Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí on, to činí stejně i Syn. Neboť Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí. A ještě větší skutky než tyto mu ukáže, abyste vy žasli. Jako totiž Otec křísí mrtvé a obživuje, tak také Syn obživuje ty, které chce. Vždyť Otec ani nikoho nesoudí, ale všechen soud svěřil Synu, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal. Amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života. Amen, amen, pravím vám, že přichází hodina, a nyní je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a ti, kdo uslyší, budou žít. Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě. A dal mu pravomoc konat soud, protože je Syn člověka. Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina, v níž všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas a vyjdou. Ti, kdo činili dobře, budou vzkříšeni k životu, a ti, kdo jednali zle, budou vzkříšeni k soudu. “ „Já sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli toho, kdo mne poslal.“ (Jan 5:17-30)

Jestliže jsme uvěřili v Ježíše Krista jako svého Spasitele a Vykupitele, musíme také vírou přijmout skutečnost, že Bůh nás vykoupil skrze Kristovo dokonané dílo na kříži. Vykoupit se z hříchů vlastním utrpením, nebo úsilím tedy není možné, jsou jenom dvě cesty jiná možnost není buď spása, nebo záhuba. Proto využijme této příležitosti přijmout skrze víru dar milosti dokud je čas a žijeme na této zemi, dokud Boží milost trvá, neboť mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši.